Když se tak dívám kolem sebe a občas mé oko zabrousí i do odložených novin, pak si říkám, proč dnes lidé chodí do školy? Většinou dělají úplně něco jiného, než co se učili a často je to i vidět. Nemohu nevzpomenout svého prapradědečka, který se pobavil nad jedním článkem v roce 1938. Psalo se tam:
„V Německu zřídili školu pro výchovu odborných dělníků betonářských, jelikož poznali, že je potřeba aby dělník dovedl sestavit bednění i ovládal veškeré práce s výztuží a také zabetonování konstrukce. Vyučování začíná ráno dvěma až třemi hodinami odborných přednášek, ve kterých se žák seznámí s nářadím a stroji pomocí modelů nebo nákresů a výkladem. Potom musí žák získané znalosti předvést i prakticky. Postavené konstrukce jsou zatěžovány, aby žáci názorně viděli namáhání i vliv jednotlivých součástí.
Po tříletém učení na staveništi, kdy zároveň navštěvovali uvedenou školu, skládá učedník odbornou zkoušku. Dělník pak umí podle z pouhého nákresu jádra jakékoli betonové konstrukce sestavit potřebné bednění s lešením. Škola trvá již od roku 1929 a neobyčejně se osvědčila.“
Článek byl uveřejněn v časopise Beton und Eisen v roce 1938 a musím se nad ním usmívat. Postavit bednění pro betonové stavby byla téměř odborná práce.
Když se dívám na stavby dnes, pak je tam množství systémů a konstrukcí na bednění, že mi z toho jde hlava kolem. Doufám, že si s tím umí poradit alespoň někteří z dělníků, které na stavbách pobíhají. O to víc mě těší, že hrabání děr v zemi je pro myši vrozená schopnost.
